Český kras a Křivoklátsko 2020
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Na Zbirožském potoce je spousta zajímavých zákoutí...
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - ...ticho, klid a místy bobří hráz.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Jedním z nejvyhledávanějších míst Křivoklátska je skalní průrva na Zbirožském potoce, za kterou vznikla jezírka, vytvářející společně se skalami malebné zákoutí.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Okolní skalní stěny a prahy tvoří odolné tmavošedé horniny sopečného původu. V nich vznikly pukliny, podél těch se začaly rozrušovat a uvolňovat horniny a došlo k proříznutí soutěsky. Ta byla později v nejužším místě zahrazena nanesenými balvany a za takto nanesenou hrází vznikla jezírka.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Jezírky protéká Zbirožský potok, který je přítokem Berounky. Horní jezírko leží těsně pod Skryjským vodopádem, zčásti je sevřeno mezi skalami a zčásti je k němu přístup otevřený.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Šnek horolezec. Jak dlouho by zdolával Everest?
Při rychlosti 0,0078 km/h (za 24 hodin by urazil 190 metrů) by mu to trvalo ze základního tábora 63 dní nebo do doby, než ho zbodne kolemjdoucí francouzský horolezec...
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Dolní leží o několik metrů níže mezi stromy. Jezírka, vodopád, potok a okolí je chráněno v rámci přírodní rezervace.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Tiché a krásné je Křivoklátsko.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Odkryv skryjsko-týřovického kambria.
Vystupují zde bazální členy skryjsko-týřovického sedimentárního kambria od milečských slepenců přes „orthisové“ pískovce až po týřovické slepence. Tento důležitý stratigrafický profil byl zkoumán hlavně Kettnerem (1923), později Petránkem (1952a, b), který odtud popsal i diskordanci na bázi týřovických slepenců. Lokalita je dnes uměle odkryta (cca 15 m profilu). Ve spodní části jsou v profilu hrubozrnné pískovce až slepence (milečské), složené čistě z křemenného materiálu, které zhruba po 7 metrech přejdou do cca 2 m mocné polohy vrstevnatých pískovců, dříve označovaných jako „orthisové“.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Dolanský most - Roztoky
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Zkamenělina trilobita rodu Skrejaspis spinosa. 
Tento malý trilobit, který dostal své pojmenování podle místa výskytu (Skryje) patří mezi typické zástupce Skryjské kambrické fauny. Tento jedinec - ačkoli je uprostřed prasklý a lepený - má naprosto výjimečně zachovalý hlavový štít, který nese typické znaky svého druhu. Skrejaspis je trilobit sice běžnější, ale většina nalezených jedinců nedoahuje takové kvality zachování, aby bylo možné na první pohled trilobita identifikovat jako Skrejaspise
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Zkamenělina  trilobita rodu Conocoryphe sulzeri ze skryjských břidlic. 
Trilobit není úplně ideálně zachovalý, přesto se jedná o cenný sbírkový kus, neboť exempláře Conocoryphů jsou v podstatě nedostupné vzorky. Tento jedinec je přes 4 cm velký, v podstatě kompletní. Kámen je uprostřed prasklý a lepený.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Stočení trilobita (volvace) - v případě ohrožení se trilobit mohl chránit stočením svého těla. U trilobita Conocoryphe sulzeri byla tato vlastnost poprvé prokázána právě na mnohých nálezech právě z českého kambria. Naprostá většina nálezů stočených trilobitů ale s obranou pozicí nemá nic společného. Ve velké většině jde o postmortální svalovou strnulost (rigor mortis).

Více zde: https://fossil-alma-kambrium.webnode.cz/products/conocoryphe-sulzeri-schlotheim-1823-delka-trilobita-60-mm-felbabka/
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Skryje jsou celosvětově proslavené jako jedno z nejbohatších nalezišť zkamenělin trilobitů z doby kambria. Z tohoto důvodu zde vzniklo muzeum J. Barranda, které mapuje jeho život a dílo. Můžete zde shlédnout mnoho zajímavých zkameněli z okolí Skryjí i osobní věci J. Barranda. Další částí je expozice věnující se životu na venkově na přelomu 19. a 20. století.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Týřovské skálly - Vápenný vrch s v lesích ukrytým hradem Týřov - Vosník.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Kostel sv. Michaela Archanděla
Barokní kostel z r. 1712. Nachází se na bývalém hřbitově. Oltářní obraz sv. Michaela Archanděla je dílem Josefa Hellicha z let 1854-55. Věž je opatřena dvěma zvony. Zvon pocházející z r. 1598 je zdoben reliéfem Matky Boží a druhý s reliéfem sv. Jana Nepomuckého byl přelit pražským zvonařem Karlem Bellmannem v r. 1839.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Velká věž v hradním jádře patří mezi méně obvyklé donjony, protože obytné věže v Čechách bývaly obvykle čtverhranné. Součástí hradu je od první stavební fáze. Je 42 metrů vysoká a v průměru měří dvanáct metrů. Původně se do věže vcházelo portálem v úrovni druhého patra z jižního palácového křídla po padacím můstku. Dřevěná konstrukce, na kterou můstek navazoval, shořela při posledním velkém požáru hradu v roce 1826 a později už nebyla obnovena. Druhotně byl proražen nový portál v prvním patře, do kterého se vcházelo ze severního palácového křídla. Vchod v přízemí, který vede do hladomorny, pochází z roku 1750. Po jeho proražení se zde našlo šest kosterních pozůstatků. Obrannou funkci věže dokládá i síla stěn. Na nádvorní straně, odkud nehrozilo reálné nebezpečí, měří asi 2,5–3 metry. Na vnější straně, kde je věž propojená s hradbou, dosahuje šířka zdi až deset metrů.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Rekonstrukce hradu po Jagelonské přestavbě.
Křivoklát byl jediným královským hradem, kterým král Vladislav Jagellonský v Čechách disponoval. Věnoval proto jeho přestavbě značnou pozornost a provedené úpravy obytné části hradu z něj učinily rezidenci, která patřila mezi nejkvalitnější sídla střední Evropy. Zároveň byl zmodernizován obranný systém, ve kterém byla využita řada moderních prvků aktivní obrany.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. V době husitských válek zde byly uloženy korunovační klenoty. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Hrad sloužil po nástupu Habsburků na český trůn jako obávané státní vězení. Jako vězení sloužil ovšem i dříve. 
Slavnými vězni byli:
    Ota II. Olomoucký (1085–1126), roku 1110 ho zde uvěznil český kníže Vladislav I.
    Jindřich ze Šumburku, vyšehradský kanovník, uvězněn roku 1318
    Jindřich Habsburský, vévoda rakouský, od roku 1322 na jeden rok
    Karel IV. (1316–1378), v raném dětství
    čtyři předáci povstání kutnohorských havířů v roce 1496. Tři z nich byli popraveni na nádvoří, čtvrtý uprchl, když omráčil kata. 
    Jan Augusta (1500–1572), biskup Jednoty bratrské, na hradě byl vězněn dlouhých šestnáct let (1547–1563). Hlídalo ho dvacet strážných z Německa, aby se s nimi nemohl domlouvat. Pokusil se uprchnout, byl přistižen a mučen.
    Jakub Bílek (1516–1581), bratrský kněz a sekretář Jana Augusty, vězněn třináct let.
    Edward Kelley (1555–1597), anglický alchymista, který císaři Rudolfu II. sliboval elixír života a proměnu obyčejného kovu ve zlato.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929, přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním. Poslední majitel Max Egon II. prodal toho roku hrad i s panstvím Československé republice. Při opravách hradu byl proto na jednom z ochozů.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Pozdně gotická kaple Korunování Panny Marie z doby krále Vladislava II. Jagellonského se nachází v jižním křídle hradního jádra. Nahradila starší kapli svatého Václava ze třináctého století.
Oltář je uměleckou prací z doby po roce 1490, jejímž autorem je neznámý mistr, který pravděpodobně pocházel z okruhu Hanuše Spiesse z Frankfurtu nad Mohanem. Má podobu křídlové archy s dřevořezbou Korunování Panny Marie v centrální části, která je doplněna malovanými výjevy ze života Panny Marie a světců.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Faksimile bible Václava IV. (zhotovení 1389–1400).
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Královský sál – druhý největší gotický sál bez podpěrných sloupů uprostřed ve střední Evropě po Vladislavském sále na Pražském hradě. Sál měří na délku 28 m, na šířku 8 m a na výšku 8,5 m. Pro srovnání uvádíme rozměry Vladislavského sálu: délka 62 m, šířka 16 m a výška 13 m. Oproti pražskému sálu je mladší. Dalším rozdílem je zaklenutí, zatímco zde je hvězdicová klenba, ve Vladislavském sále je kroužená.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Pohled na horní nádvoří z balkonu spojujícího královský sál a knihovnu, zdobí ho tzv. benátská krajka
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Budoucímu císaři Svaté říše římské byly teprve čtyři měsíce, když jeho královská matka Eliška Přemyslovna usoudila, že malý Václav (jméno Karel přijal až později za svého desetiletého pobytu ve Francii) není po dobu nepřítomnosti krále Jana Lucemburského v nepokojných Čechách v bezpečí a následníka trůnu svěřila do ochrany Viléma Zajíce z Valdeka na pevném hradě Křivoklátě. Václav tehdy zůstal na Křivoklátě jen několik týdnů, v září roku 1316 se vrátil zpátky k matce.
  Po třech letech, v roce 1320, Václav dorazil na Křivoklát podruhé – tentokrát jako vězeň svého otce. Neboť král Jan Lucemburský uvěřil fámě, kterou rozšířili jeho nepřátelé, že se královna Eliška chystá ve jménu tříletého Václava převzít vládu v Čechách, a syna od matky oddělil. Václava internoval na Křivoklátě, kde setrval víc než tři roky. Až do 4. dubna 1323, kdy se odtud společně se svým početným doprovodem vydal na dlouhou cestu do Paříže, aby tam na dvoře francouzského krále získal náležité vychování.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Zavřena jsou poslední okna i dveře Velké věže, Dvouhodinová prohlídka je u konce.
Pátý den - Křivoklátskými lesy na Křivoklát - Věž Huderka
Jak přišla křivoklátská věž Huderka ke svému zvláštnímu jménu? Někde se píše, že se této věži původně říkalo Úderka (snad proto, že stojí na nároží), jinde zas, že Chuderka (snad proto, jak se krčí za Velkou a Prochoditou věží) nebo Hulerka (podle křivoklátského hejtmana Hulera). Pojmenování Huderka prý pochází z doby, kdy hrad Křivoklát sloužil hlavně jako mučírna – Huderka se věži začalo říkat podle kapely, která na věži hrála (hudla), aby přehlušila křik mučených.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Přírodní vápencový útvar je pozůstatkem vstupního portálu bývalé jeskyně, jejíž strop se v 19. století propadl. Je to největší skalní brána Českého krasu. Brána byla pojmenována po českém lékaři a archeologovi Janu Axamitovi, který se ve 20. letech 20. století podílel na výzkumu území.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Viadukt býval součástí malodrážní železnice Králův Dvůr–Beroun–Koněprusy.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Velkolom Čertovy schody je největším výrobcem vápenných a vápencových výrobků u nás. Vápenec jako hlavní surovina se těží v přilehlých ložiscích Koněprusy a Suchomasty I. Z hlediska chemického složení obsahuje tato geologicky významná oblast nejkvalitnější vápence v České republice.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Těžba vápence zde probíhá etážově a tak vznikla jednotlivá patra, která můžete spatřit, tedy schody. Dno lomu se nachází v nadmořské výšce 320 m n.m. a jeho severní stěna má nadmořskou výšku 445 metrů.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Dobývání vápence se zde datuje už od roku 1963, kdy byl vyhlášen dobývací prostor Koněprusy o rozloze 0,68 km2. Hranice lomu současně vede s hranicí chráněných území Kotýz a Zlatý kůň.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Koněpruskéá jeskyně - síň U Varhan.
Pod výrazným trsem stalaktitů zde stojí velký stalagmit a za skalní kulisou je jeden z nejkrásnějších krápníkových útvarů jeskyně – řada splývavých stalaktitů zvaná Varhany.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Žebrovité krápníky na převislé stěně v Marešově síni.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Pár schodů vzhůru vede do Petrova dómu s barevnými vrstvami suchomastských vápenců a černými manganovými sintry a opět klesá do jeskyně Jaroslava Petrboka. Prostora překvapí vysokým a členitým stropem, vzniklým na neptunické žíle. Z jednoho z komínů „vytéká“ mohutný „sintropád“.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Z široké chodby s vrstvami hlin vedou dva mohutné komíny s krápníkovými útvary a tři nehluboké propasti. Jedním z komínů bylo v prosinci 1950, znovuobjeveno svrchní patro jeskyní - Mincovna.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Uměle ražený tunel přivede návštěvníky od Letošníkovy propasti k největší prostoře Koněpruských jeskyní – Proškově dómu.V tomto dómu a sousedních prostorách byly nalezeny četné kosterní pozůstatky pleistocénních zvířat i člověka.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Mincovna. V nepříliš rozlehlých, ale vysokých prostorách zde byla ve středověku tajná penězokazecká dílna. Nálezy z výzkumu jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Zde zůstaly jen stopy po ohništích, znovuodkrytý tajný vchod penězokazů, kopie některých nálezů a rekonstrukce lávky přes propast do středního patra.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom je stále v provozu a až na mimořádné prohlídky nepřístupný.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Zásoby vápence ve velkolomu Čertovy schody jsou opravdu obrovské. Pokud bude těžba pokračovat stejným tempem jako dnes, vápenec by tu měl vydržet ještě na dalších 100 let. Ačkoliv vápenec patří mezi velmi potřebné suroviny, jak ve stavebním průmyslu, tak i energetickém (použití při odsiřování spalin), je potřeba se zamyslet nad tím, zda nám stojí za to zničit tak unikátní a krásnou oblast Koněpruských jeskyní.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Největší z lomů zaříznutých do jižního svahu Zlatého koně byl využíván k těžbě vápence. Jeho stěnou byly v roce 1950 objeveny Koněpruské jeskyně.
Místy se v množství suti koněpruských vápenců vyskytují zkameněliny prvohorních živočichů.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Z vrcholu Zlatý kůň je zřetelně vidět Svatojánská skalní stěna (uprostřed).
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Místo Zlatého koně jsme potkali jen rohatého kozla.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Na Kobyle
Bývalý lom na těžbu narůžovělého vápence v severní části přírodní rezervace Kobyla v CHKO Český kras. Těžbou se odkryly četné krasové jevy, zejména jeskyně s významnými nálezy kostí pravěkých zvířat. V roce 1929 byla těžba ukončena a na unikátním stanovišti se uchytila řada chráněných rostliných i živočišných druhů.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Na Kobyle
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Na Kobyle
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Na Kobyle
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Na Kobyle
Tunel sloužil k dopravě vytěženého vápence z kráteru lomu k železniční drážce, po které se dopravoval dál na zpracování.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Náves s rybníkem ve vsi Tobolka.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Vyvěračka Koda je známý pramen Českého krasu, nacházející se ve stejnojmenném údolí při turistické cestě ze Srbska do Tobolky. Vyvěrá nezvykle vysoko v levém svahu. Samotný pramen je kryt kapličkou a lze k němu sestoupit po kamenných schůdcích. Napájí malý rybníček, sloužící kdysi jako zdroj vody pro pohon mlýna Koda. Pramen je sledován ČHMU pod označením PP401. Pramen mohutně sráží sladkovodní vápenec - travertin.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Kdysi krásné romantické Údolí děsu se stalo soukromým pozemkem "motorových trempů"  "Chce se mi ble... velebnosti"
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Berounka s ústím Klenové a Císařské rokle spolu s částí Tomáškova lomu.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Kolmé stěny nad berounkou cestou k lomu Alkazar.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Blážina stěna.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Skalní masiv Lezecký park Alkazar.
Začátkem 20. století se zde v etážovém lomu těžil vápenec, který byl po úzkokolejné trati dopravován do Berouna. Těžbu ukončila 2. světová válka, kdy tu vznikl systém podzemních prostor, ve kterých měla fungovat nacistická podzemní továrna na výrobu leteckých motorů. Projekt však nebyl dokončen a v 50. letech 20. století byla část prostor využita k uskladnění radioaktivního odpadu z jáchymovských dolů. Tyto prostory jsou dnes uzavřeny betonovými clonami.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Lom Alkazar.- Skalní masiv Homole (Malý Matterhorn)
Původní název lomu byl Hostim I, ale stěny lomu inspirovali trampy k označení podle arabských nedobytných pevností ve Španělsku, nyní je jméno Alkazar uváděno už i v oficiálních materiálech.
Dnes jsou stěny lomu oblíbeným místem horolezců, dokonce zde vznikl první horolezecký park v Česku.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Skalní masiv Levý amfiteátr, střední etáž pravá část.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Skalní masiv Matterhorn.
Šestý den - Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru - Bunkr B-7/5/A-200 Z
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Na místě dnešního zámku vybudovali ve 14. století gotickou tvrz se statkem pánů z Říčan. Tvrz byla v jejich vlastnictví až do 90. let 14. století, kdy se stala majetkem měšťanů z Prahy. Od roku 1404 byla majetkem Jana Dubečského z Dubče. Jeho dědici později přistavěli věž a baštu s předsunutým opevněním. Po vymření rodu roku 1508 zdědili majetek Zápští ze Záp. Ti také provedli přestavbu na renesanční zámek. Roku 1616 od nich zámek koupil rada císaře Rudolfa II., Ondřej Hannewald z Eckersdorfu. Za třicetileté války byl zámek zpustošen.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Předchůdcem zámku byl objekt, který se nacházel na hranici mezi tvrzí a hradem, ale vzhledem k rozsahu, poloze a vztahu k vesnici ho Tomáš Durdík zařadil spíše mezi hrady. Stavební dispozicí patřil ke hradům s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou.

Hrad stál v západní části ostrožny obtékané Botičem. V její východní části se nacházelo předhradí chráněné příkopem, který začínal přibližně u západního konce kostela Panny Marie a pokračoval směrem k severu. Druhý příkop odděloval předhradí od hradního jádra s lichoběžníkovým půdorysem, do kterého se vstupovalo bránou předsunutou před obrys obvodové hradby. Dominantou jádra byl obdélný palác, který stál podél téměř celé jižní strany. Palác zanikl až během přestavby na konci devatenáctého století. V patnáctém století bylo jádro rozšířeno o čtverhrannou věž na západní straně a nejspíše také o zadní část jádra s okrouhlou věží nebo baštou.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - v klidu nechám proplout první vlnu turistů, vychutnám kafíčko a záhy se vydám fotit prázdný park...
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Hvězdnice nízká
Kvete v červenci do konce září modrofialovými úbory se žlutým středem. Květ u této rostliny je považován za dekorativní a jako okrasná rostlina je druh široce pěstován.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - V roce 1802 se majitelem stal hrabě Jan z Nostic-Rienecku, jenž nechal zámek přestavět v klasicistním slohu. V roce 1885 se dědička rodu, Marie Antonie Gabriela provdala za hraběte Arnošta Silva-Taroucu. Na jeho podnět byl zámek v letech 1889 až 1894 přestavěn novorenesančně. Přitom byla zvýšena věž, osazeny renesanční štíty a atiky. Souběžně začal Silva-Taroucca budovat okolní park.
  Z důvodu finanční náročnosti Silva-Tarouca v roce 1927 zámek i park prodal československému státu. Jeho správa po druhé světové válce spadala pod Botanický ústav ČSAV, po rozdělení Československa přešla na Botanický ústav Akademie věd České republiky, který zde sídlí.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Tis japonský (Taxus cuspidata ‚Nana‘) 
Je to stálezelený, dlouhověký, dvoudomý strom nebo rozměrný keř, dorůstající výšky 5–10–18 metrů. Tis japonský má v současnosti značný význam především jako okrasná dřevina; je považován za nejodolnější a nejsnáze pěstovatelný druh tisu. Dřevo je jako u jiných tisů je velmi tvrdé, odolné a pěkně zbarvené a bylo využíváno jak ve stavebnictví (pilíře, trámy), tak v nábytkářství a uměleckém či užitném truhlářství a řezbářství; vlivem nadměrné těžby v minulosti je však již obtížně dostupné. Medicínsky byl používán mimo jiné jako abortivum
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Arálie (Aralia), česky též aralka, je rod rostlin z čeledi aralkovité. Jsou to vytrvalé byliny i dřeviny se složenými střídavými listy a drobnými květy nejčastěji v okolících, skládajících složená květenství různých typů. Plodem je bobule. Květy jsou opylovány hmyzem, semena rozšiřují ptáci. Rod zahrnuje asi 75 druhů a je rozšířen v temperátní až tropické Asii a Americe.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Podzim se pomalu hlásí o slovo...
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Odkvetlá Kamejka modronachová.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Ocůn jesenní
Jedná se o zpravidla pozemní byliny s hlízami, jsou jednodomé s oboupohlavnými květy. Stonek je extrémně zkrácený, skrytý v zemi, květ téměř přisedá na hlízu, vyrůstá z paždí malého listenu. Po oplození se začne stonek prodlužovat a na povrchu se vytvoří růžice listů a vrcholová tobolka. Listy jsou pouze v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, zpravidla jednotlivé (někdy až po 3 z hlízy), jsou pravidelné, okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), okvětní lístky jsou srostlé a vytvářejí zpravidla extrémně dlouhou korunní trubku sahající hluboko pod zem.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Je známo asi 100 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v Evropě a v západní a střední Asii.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Mochnovec křovitý je opadavý keř, průměrně okolo 1 metru vysoký, kvetoucí v letních měsících žlutými květy. Tato rostlina, dlouhodobě známa pod vědeckým jménem mochna křovitá, byla na základě podstatně odlišných morfologických i molekulárních znaků přeřazena pod jménem mochnovec křovitý do nového rodu mochnovec.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Malý vodopád na potoce Botič v průhonickém parku. Botič dál teče přes Hostivař, Záběhlice, MIchle a pod Vyšehradem se vlévá do Vltavy.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Podzámecký rybník v průhonickém parku.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Ibišek Carousel Geant Red kvete nádhernými, sytě červenými květy. Jejich šířka může být až 20cm a bývají ozdobou každé zahrady.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Vše je pomíjivé... i krása ibišků jednou skončí.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Graficke pismenko Nejvýznamnější hrusickou památkou je bývalý farní kostel sv. Václava. První zmínka o sakrální stavbě v oblasti Hrusic sahá před rok 1200, kdy je zmiňována kaple sv. Vojtěcha jako majetek ostrovského kláštera. V první polovině 13..století byl v Hrusicích vystavěn kostel zasvěcený sv. Václavu. Ve 14. století je zmiňován jako kostel farní, ke kterému mají podací právo páni z Dubé, sídlící na hradě Zlenice. V roce 1466 byl kostel i s farností přičleněn k panství Komorní Hrádek. V 16. století byl kostel přesvěcen sv. Mikuláši. V roce 1624 přestává být hrusická farnost zmiňována jako samostatná, je dána i s farním kostelem pod správu sousední farnosti mnichovické. V roce 1785 byla hrusická farnost opět povýšena na tzv. lokálii, farní kostel znovu zasvěcen sv. Václavu. Jako farní sloužil kostel sv. Václava do roku 1953.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Ladovská zima
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Takhle malovala dcera Josefa Lady Alena Ladová. Tátův rukopis se nezapřel.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Josef Lada z dcerou Alenou.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Takhle viděla Alena Ladová svého tatínka v pěti letech.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Jedny z nejznámějších postaviček knížky Kocour Mikeš. Kozel Bobeš, kocour Mikeš, vyprávějící Josef Lada, jako malý kluk a prase Pašík.
Nesmrtelná knížka, kterou si zamiluje každý, kdo přečte prvních pár stránek. Jen málokdo z vás neslyšel o Mikešovi. Černý kocourek žil v Hrusicích u Ševců a nejvíc si s ním rozuměl Pepík. Spolu se navyváděli mnoho veselých kousků a taškařic, při nichž nikdy nechyběli kamarádi Pašík a Bobeš, později i roztomilý Nácíček. Když se Mikeš vypravil do světa, prožil nejedno dobrodružství na cestách a v cirkuse, kde na čas zakotvil. Ale všude dobře, doma nejlíp, a tak se kocourek zase vrátil, aby rozdával radost všem dětem.
Kniha obsahuje oba díly Mikeše, tak jak je Lada napsal v roce 1935 a 1936.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Vodník (1939)
Veselé vyprávění o hastrmanu Brčálovi a strašidlu Mulisákovi a o jejich radostech i starostech s výchovou potomků Pulce a Bubáčka. Oba otcové by už chtěli po pár set letech poctivého řemesla na odpočinek, ale synkům se do učení dvakrát nechce, a stále vyhledávají jiné kratochvíle a zábavu
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Svatá pravda..  a ještě když dobře vaří...
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Duch Josefa Lady je po celých Hrusicích.
Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice - Josef Lada
Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské, jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl bratra Z Hrusic a okolí také čerpal řadu námětů svých obrazů.
   V roce 1901 odešel do Prahy, aby se na Královských Vinohradech vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací. O rok později vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě byl samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
- zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Český kras a Křivoklátsko 2020

Popis

5.den: Křivoklátskými lesy na Křivoklát
6.den: Přes Čertovy schody s Kobylou do Alkazaru
7.den: Pohoda v průhonickém parku a Ladovy Hrusice

Období

září 2020

Statistiky

  • 108 fotek
  • - zobrazení
  • 2 se líbí

Fototechnika

Nikon D5500

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Využijte vánoční slevy na všechny dárky a užijte si celé svátky ;-)
S kódem: Vanoce2021 Akce platí do 26. 12. 2021
Chci slevu
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Český kras a Křivoklátsko 2020
Komentáře Přidat